Celuloid
Jako celuloid se označuje skupina termoplastů připravených reakcí nitrocelulózy s kafrem. Celuloid je považován za první termoplast. Poprvé byl připraven roku 1856. Pro svou tavitelnost a tvárnost se nejprve používal na výrobu různých okrasných předmětů a především jako laciná náhrada slonoviny, želvoviny, ebenového dřeva a perleti. Používá se při výrobě klasických fotografických filmů. Dalšími výrobky jsou míčky na stolní tenis a trsátka pro hru na strunné nástroje.
Nevýhody
[editovat | editovat zdroj]Celuloid je vysoce hořlavý a časem křehne, proto se už nevyužívá v tak velkém množství jako v minulosti. Zvětrávání celuloidu je problém při archivaci historických fotografických filmů.
Historie a vývoj
[editovat | editovat zdroj]Alexander Parkes
[editovat | editovat zdroj]Poprvé celuloid připravil roku 1856 Alexander Parkes v anglickém městě Birminghamu, ale nenašel pro svůj objev komerčně úspěšné využití. Celuloid získal jako tuhý zbytek po odpaření rozpouštědla z fotografického kolodia, produkt popsal jako „tvrdou, elastickou a vodě odolnou látku“. Parkes patentoval celuloid jako vodě odolný materiál pro tkané textilie roku 1856 pod názvem Parkesin.
Později, roku 1862 předvedl parkesin na International Exhibiton of 1862 v Londýně. Exponát – „látka tvrdá jako rohovina, ale ohebná jako kůže, která mohla být odlévána nebo lisována, barvena a řezána…“ – zaujal odborníky i veřejnost a Parkes byl odměněn bronzovou medailí.
Parkesin se připravoval odpařením roztoku nitrocelulózy. Koncentrovaný roztok nitrocelulózy se přiváděl do zařízení, kde se velká část rozpouštědla při zvýšené teplotě a tlaku odpařila, teprve pak se přidala barviva a vznikla pevná hmota, tvárná za tepla. Parkes roku 1866 založil společnost na výrobu a prodej parkesinu Parkes Xylonite Company, ale firma neuspěla a roku 1868 zanikla.
Daniel Spill
[editovat | editovat zdroj]Rok po neúspěchu Parkese založil Angličan Daniel Spill společnost Xylonite, která vyráběla a prodávala produkt podobný parkesinu. Spill neuspěl a roku 1874 vyhlásil bankrot. Později založil firmu Daniel Spill a pokračoval ve výrobě. V letech 1877–1884 se neúspěšně přel s bratry Hyattovými o patent na celuloid.
John a Isaiah Hyattovi
[editovat | editovat zdroj]V 60. letech 19. století experimentoval Američan John Wesley Hyatt s nitrocelulózou. Reagoval na výzvu amerického výrobce kulečníkových koulí, který vypsal odměnu deset tisíc dolarů pro toho, kdo navrhne rovnocennou náhradu za drahou a nedostatkovou slonovinu, ze které se kulečníkové koule vyráběly. Podařilo se mu to po několikaletém experimentování, přičemž jako materiál použil plátno, slonovinový prach, šelak a především kolódium. V roce 1870 si John Wesley Hyatt a jeho bratr