Index lomu

Index lomu (značí se n nebo N) je bezrozměrná fyzikální veličina popisující šíření světla a všeobecně elektromagnetického záření v látkách. Jeho základní využití spočívá v modelování lomu světla na rozhraní látek, kterými se světlo šíří různou rychlostí (Snellův zákon), a také k výpočtům míry odrazu a průchodu světla ve Fresnelových rovnicích.

Index lomu jako konstanta

V nejjednodušším případě – pro průhledné a čiré látky – lze index lomu $n$ považovat za konstantu, vztahující se k celému rozsahu viditelného světla. V tom případě je index lomu vždy větší než 1 a rychlost šíření světla v dané látce $v$ je určena vztahem

$v={\frac {c}{n}}$,

kde $c$ je rychlost světla ve vakuu. Takto definovaný index lomu se označuje jako absolutní index lomu. Absolutní index lomu lze také spočítat ze dvou parametrů dané látky: elektrického (relativní permitivita) a magnetického (relativní permeabilita) takto:

$n={\sqrt {\epsilon _{r}\mu _{r}}}$

Pro přechod z prostředí s indexem lomu $n_{1}$ do prostředí s indexem lomu $n_{2}$ se často používá relativní index lomu $n_{21}$, který je definován jako

${}_{}$