Wilhelm Reich
| Wilhelm Reich | |
|---|---|
 | |
| Narození | 24. března 1897 Dobrianychi |
| Úmrtí | 3. listopadu 1957 (ve věku 60 let) Lewisburg |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Místo pohřbení | Orgonon (44°59′28″ s. š., 70°42′50″ z. d.) |
| Alma mater | Vídeňská univerzita (1918–1922) |
| Povolání | psychiatr, filozof, sexuální pedagog, spisovatel, psychoanalytik, lékař, psycholog a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Všeobecná nemocnice města Vídně (1922–1924) Eduard Hitschmann (1924–1930) Univerzita v Oslu (1934–1939) The New School (1939–1941) Orgonon (od 1943) |
| Politické strany | Komunistická strana Rakouska (od 1928) Komunistická strana Německa (od 1930) Sociálně demokratická strana Rakouska |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Choť | Annie Reich (1922–1933)[1] Elsa Lindenberg (1933–1940) Ilse Ollendorf (1946–1951)[1] |
| Děti | Eva Reich[1] Lore Reich Rubin[1] Peter Reich[1] |
| Rodiče | Leon Reich[1] |
| Podpis |  |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Wilhelm Reich (24. března 1897 – 3. listopadu 1957) byl rakousko-americký psychiatr a psychoanalytik židovského původu, pokoušející se o syntézu poznatků z biologie a sociologie při léčbě duševních onemocnění. Jeho rané práce o svalovém napětí jako duševním obranném mechanismu přispěly ke vzniku většiny psychoterapií zaměřených na práci s tělem jak Gestalt psychologie Fritze Perlse, nebo Bioenergetiky Reichova žáka Alexandra Lowena nebo Biosyntézy (psychoterapie) Davida Boadelly.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Po absolvování interní medicíny na lékařské fakultě ve Vídni v roce 1922 pokračoval ve studiu neurologie u profesora Julia Wagnera von Jauregga, prvního psychiatra, který získal Nobelovu cenu. Reich se během studií seznámil Freudem a přijal jeho koncept libida. Rozšířil ho však o sociologickou dimenzi. Inspirován marxismem poukazoval na socio-ekonomické příčiny vzniku neurózy svých pacientů. Byl žákem Sigmunda Freuda. Vytvořil teorii tzv. sexuální ekonomie, kterou se pokoušel vysvětlit negativní vliv rigidní výchovy a tabuizace sexuality na vznik psychosomatických onemocnění v dospívání. Jeho stěžejní prací z této doby je Funkce orgasmu (1927) , kterou později rozšířil. Za své názory byl vyloučen z Vídeňské psychoanalytické společnosti a přestěhoval se do Berlína. Reich do psychoanalýzy začlenil aktivní práci s dechem a překonáváním tělesných postojů pacienta, pomocí kterých se pokouší člověk vyrovnávat s neúspěchy, ztrátami a ohrožením v průběhu svého života. Tuto svou metodu nazval charakter-analýzou a vedle popisu jednotlivých neuróz se pokoušel analyzovat i duševní onemocnění celých skupin lidi jako v případě německého nacismu ve svém díle The Mass Psychology of Fascism (1933), za nějž byl pronásledován nejen nacistickým tiskem, ale i komunisty. Jeho knihy byly páleny v Německu na hranici.
Jako Žid uprchl v roce 1933 z Německa po nástupu Adolfa Hitlera do Skandinávie.
Tam se začal orientovat na molekulární výzkum a při jednom ze svých pokusů v laboratoři s žíháním mořského písku vytvořil i teorii orgonu. Dospěl k přesvědčení, že orgon má kosmický původ a nevzniká v těle, ale člověk je jeho přijímačem. Jeho filosofický pohled na svět byl ovlivněn nejen biofyzikálními výsledky svých experimentů, ale i východní filosofií, především teorii čaker a kundaliní.
V srpnu 1939 přesídlil do New Yorku v